Neapol
Neapol, hlavní město Kampánie, je po právu jedním z nejslavnějších měst světa. Říká se: „Vidi Napoli e poi morri - uvidět Neapol a zemřít.“ Neapol je jihoitalské přístavní město, rozkládá se na pahorcích při severním okraji Neapolského zálivu. Neapol je významné průmyslové a obchodní centrum, s důležitým přístavem a univerzitou. Neapol je třetí největší město Itálie, žije zde asi 1,2 miliónu obyvatel. Centrum řecké Neapole bylo poblíž dnešního přístavu a rychle se vyvinulo v bohaté hospodářské středisko. Neapol si budete moci více zažít, vyberete-li si poznávací zájezd do Itálie.
První osadu tu založili Féničané. Později přišly další národy z Kréty a jiných řeckých ostrovů. Podle pověsti byla Neapol založena z nedaleké Cumae. Město Neapol jako věrný spojenec Římanů mělo výsadní postavení. Často zde pobývaly bohaté římské rodiny a Vergilius tady napsal své nejlepší verše. Neapol si zachovala řecký ráz až do pádu římské říše. Východní okolí Neapole bylo zničeno výbuchem Vesuvu v roce 79. Neapol byla oblíbeným místem starověkých Římanů. Když moc Byzantinců nad Apeninským poloostrovem ochabla, stala se Neapol samostatným vévodstvím. Až v roce 1139 přičlenil Roger II. neapolský stát k Sicilskému království. Roku 1194 přešlo Neapolsko sňatkem na Hohenštaufy. Fridrich II. založil v roce 1224 v Neapoli univerzitu. Panství Štaufů skončilo roce 1268 popravou Conradina na neapolském náměstí. Za vlády Karla z Anjou v letech 1266 - 1285 se Neapol stala hlavním městem království. V letech 1503 - 1707 byla Neapol sídlem španělských místokrálů. Ve válce o španělský trůn roce 1713 připadla Neapol Habsburkům. Od roku 1734 do roku 1806 patřilo Neapolsko jako Království obojí Sicílie Bourbonům. Jejich vláda přinesla Neapoli kulturní rozmach. V roce 1860 obsadili Neapol Garibaldiho dobrovolníci a včlenily ji do Italského království. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Itálie.
Na západním okraji čtvrti Vomero stojí Castel Sant'Elmo, založený v roce 1329. Východně odtud je bývalý kartuziánský klášter San Martino, založený v roce 1325.
Castel Nuovo je nápadná, mohutná stavba nad přístavem, která byla postavena ve 13. století jako rezidence Karla I. z Anjou. Zde žil dvůr Anjouovské dynastie, poté co opustil rezidenci v Castel dell´Ovo a zámku Capuana. Až do postavení královského paláce zde byla rezidence neapolských vládců.
Na západní straně Piazza del Municipio je impozantní radnice z let 1819 - 1825, původně sídlo ministerstev. Náměstí zdobí jezdecká socha Viktora Emanuela II. z roku 1897.
V sousedství královského paláce je Teatro San Carlo, jedna z největších oper světa. Byla založena v roce 1737 na popud krále Karla III. a zrestaurována po požáru v roce 1816. Hlediště má 2 900 sedadel.
Gallerie Umberto I. byla postavena počátku 19. století v neoklasicistním slohu.
Na Piazza Gesâ Nuovo stojí Mariánský sloup z roku 1748. Se severní stranou náměstí sousedí jezuitský kostel Gesu Nuovo z roku 1584. Kostel byl postaven na místě původního paláce sv. Severina. Dóm je zasvěcený sv. Januariovi, patronu města. Byl postaven v letech 1249 - 1323 ve stylu francouzské gotiky. Uvnitř, v pravé boční lodi, je nádherně zařízená kaple sv. Januaria. Na jejím hlavním oltáři stojí stříbrná busta s lebkou světce, který jako beneventský biskup zemřel v roce 305, za Diokleciána, mučednickou smrtí. V tabernáklu jsou dvě nádoby s jeho krví, jejíž zkapalnění má nastat dvakrát do roka při slavnostních bohoslužbách. Podle tradice došlo poprvé k jejímu zkapalnění při převozu ostatků světce do Neapole za vlády císaře Konstantina.
Nejvýznamnějším objektem v Neapoli je Museo Nazzionale, které obsahuje největší a nejvýznamnější starověké sbírky z Itálie. Jsou zde umělecké poklady Neapolského království, dědictví rodiny Farnese z Říma a Parmy, sbírky z paláců z Protici a Capodimonte a také nálezy z Pompejí, Herculanea a Cumae.
Tepnou města je třída Via Roma, nazývaná též Toledo, podle stavitele této třídy Dona Pedra z Toleda. Je dlouhá 2 kilometry. Jsou z ní pěkné průhledy k Vomeru a k pevnosti Castel San Elmo.
Palazzo Reale je původní královský zámek. Postavený byl v letech 1600 - 1602 podle plánů architekta Domenica Fontany. V této budově abdikoval roku 1860 poslední neapolský král František II. V paláci pobývali španělští místodržící, Bourboni a po sjednocení Itálie i členové Savojské dynastie. 169 metrů dlouhá fasáda paláce je obrácena na náměstí Piazza del Plebiscito. Uvnitř je vzácná Bibliotheca Nazionale s 1,5 miliónem svazků a 12 000 rukopisy.
Na původním ostrůvku při pobřeží se zvedá Castel del Ovo. Stavba se šikmými věžemi byla vybudována jako námořní pevnost za bojů mezi Štaufy a Anjouovci. Ostrůvek byl zastavěn už za vlády Římanů. Zemřel tady poslední císař západořímské říše Romulus Augustulus.
